Kyusho - Dim mak - Vitální body - Chomutov
.
Dnes je: středa - 20. červen 2018

Aktuality


Žádná aktualita....
» úvodní strana » Historie Kyusho

Historie Kyusho

Historie Kyusho

Název Kyusho Jitsu pochází od Hohana Sokena (1889 - 1982) v japonštině znamená „boj v jedné vteřině“ anebo také „ukončení boje v jedné vteřině“. Jitsu je v překladu z japonštiny „disciplína“ nebo také „schopnost“. Kyusho Jitsu je soubor dovedností a velmi podstatných znalostí pro většinu bojových umění, které využívá vitálních a citlivých bodů na lidském tělě s cílem dočasně, či permanentně vyřadit protivníka z boje.

Kyusho Jitsu vychází z principu akupunktury, přesněji řečeno z prerušení toku energie v meridiánech což se odrazí určitým způsobem a stavu těla zasaženého. Kyusho Jitsu je moderní varianta starého čínského bojového umění „Dim Mak“, které vzniklo ve 13. století a v současné době ho známe spíše pod pojmem Tai Chi Ch'u an.

Chang San-Feng

Dim Mak je název pro koncept, který byl vytvořen Chang San-Fengem v Číně kolem roku 1300. Chan San-Feng se narodil pravděpodobně kolem roku 1247 po Kristu a patřil k taoistickým kněžím, kteří byli znalí bojového umění. Jako mnich ze Šaolinu později přesídlil do hor Wutang, kde se věnoval akupunktuře a také dále prohluboval své znalosti. Není úplně jasné, zda tento mnich vůbec existoval a tak toto jméno pravděpodobně zůstane opředeno tajemstvím, stejně jako mnoho jiných záležitostí z Číny. Jistou věcí zůstává, že je považován za zakladetele Tai Chi Ch'uan.

Muž, jehož jméno je nejvíce spojeno s bojovým uměním Východu je Bodhidarma (470 – 534). V japonštině je znám jako Daruma Daishi a v čínštině jako Pu Tai Ta Mo. Tento budhista patřil k indickým patriarchům a byl poslán do Číny, aby šířil budhistické učení. V roce 520 přijel do Číny, ale nebyl zde vítán. Již v tomto čase v Číně existovala určitá forma budhismu. Vzhledem k tomu, že Bodhidarma nebyl v Číně přijat, tak se rozhodl uchýlit se do kláštera Shaolinu v horách Sung, poblíž Loyangu. Existuje o něm mnoho pověr. Faktem ovšem zůstává, že jeho forma výuky a disciplína byla velice tvrdá a přísná. Často se stávalo, že mniši uprostřed meditace usínali a proto jim Bodhidarma ukládal cvičení, které mělo zvýšit jejich tok energie. Část tohoto cvičení si přinesl již z Indie, ale většina byla odvozena z cvičení Qi Gong, které již toho času existovalo v Číně více než 5000 let. Cvičení Qi Gong je založeno na relaxaci svalů a využití kostry těla a také kloubů. Cvičení je založeno na získání energie ze země, která je následně přenášena tělem a pomáhá uvolňovat klouby a udržovat dech a stav mysli v harmonii. Qi Gong lze využít také v bojových aplikacích. Z Bodhidarmovo cvičení se později vytvořilo umění, které je dnes známé pod názvem kung fu – a oficiální název je Wu Shu.

Nyní víme, že Chang San-Feng se zabýval akupunkturou, která byla v Číně byla známá po tisíc let. Chang San-Feng byl se svými kolegy tázán, zda je možné využít akupunkturní body nejen pro léčitelské účely, ale také k boji. Aby Chang mohl vyzkoušet tuto teorii v praxi, tak podplatil vezeňské dozorce, aby si to mohl ověřit na samotných vězních. Teorie se potvrdila také v praxi a Chang došel k závěru, že „Dim Mak“ lze doslova přeložit jako „dotek smrti“. Mnoho kombinací na různé body se ukázaly být jako smrtelné a to bez použití velké síly nebo násilí. Je zřejmé, že když bylo možné využít body na těle k odstranění bolesti a léčení člověka, tak na druhou stranu, je možné taky využít ke způsobení bolesti. Také je nutné si uvědomit, že útok na akupunkturní body je jedna věc, ale výsledný efekt je věc druhá.

H'ao Ch'uan Chang Dan-Feng na počátku pojmenoval tento systém H'ao Ch'uan, ale pojmenování Tai Chi vzniklo teprve nedávno. H'ao Ch'uan doslova znamená „uvolněný box“. Mezi západním a východním pojetím boxu je tedy velký rozdíl, neboť v západním pojetí je box tvrdý a drsný sport. Z toho je odvozen styl úderů, které jsou tvrdé, mechanické a z fyzického hlediska jde o to, zasadit protivníkovi KO. Nejdůležitějším prvkem je síla svalů. Na druhou stranu „uvolněný box“ v pojetí Chang San-Fenga, je založen na uvolněném přenosu energie s použitím Fa Jin. Fa Jin je druh bojové aplikace Qi Gongu. V japonštině se toto nazývá kime. V tomto pojetí údery nemíří na povrch těla, či na akupunkturní bod, ale skrze bod s použitím přenosu energie, která se dotkne energie toho, který takový úder přijímá. Takový úder je možné dát pouze z uvolněné pozice. Je zřejmé, že Chang San-Feng se právě tomuto umění v Šaolinu věnoval. Je nutné si uvědomit, že „dotek smrti“ Changa byl spíše výsledkem konceptu Fa Jin, tedy způsobu úderu jednotlivých bodů, než užití jednotlivých bodů jako takových. V neposlední řadě je možné říci, že Changovo objevování a experimenty s jednotlivými body byly nejen fascinující, ale také šokující. To je také důvod, proč Chang nechal proniknout do svých „bodových kombinací“ a technik jen omezený počet svých žáků. Z tohoto se potom také vyvinulo to, co dnes známe pod názvem Tai Chi. Je nutné poznamenat, že Chang byl lehce paranoidní co se týče jeho objevů a obával se, že by toto mohlo být někdy použito proti němu. Proto on sám nikdy své poznatky nesepsal, ale udělal to později až jeho žák Wang Tsung-yeuh (Wang Zongyue). Wang velice pečlivě sepsal poznatky o H'ao Ch'uanu. Bohužel jeho práce byla po mnoho generací velice pečlivě ukryta a nikdo nevěděl kde přesně a co konkrétně je v jeho zápiscích sepsáno. Jeho zápisky byly znovuobjeveny až v devatenáctém století Yang Lu-Ch'anem. Yang Lu-Ch'an je považován za zakladatele Yang konceptu v Tai Chi Ch'uan. Yang Lu-Ch'an znovuobjevil práci Wanga ve vesnici Chen, která se nacházela v Šaolinu, kde dříve pracoval. Jak se tam tento dokument dostal, ovšem nikdo neví. Legenda praví, že Yang netušil, co tento dokument obsahuje až do té doby, než do vesnice přišel Jiang Fa. Tento muž byl mnich, který pocházel z pohoří Wudang a byl také studentem Wanga. Společně s Yangem prostudovali dokumenty a podařilo se jim obnovit H'ao Ch'uan. Lidé z vesnice Chen, kde Yang a Jiang Fa studovali dokumenty, je tam nechali zkoumat tyto zápisky a díky tomu se jim dostalo také výhod z tohoto umění. Díky tomu se jim podařilo přizpůsobit bojový systém Šaolinu a zahrnout do něj znalosti a techniky z H'ao Ch'uanu společně s Dim Mak. Tímto způsobem byl vyvinut Chen styl v Tai Chi. Pořád zde byl patrný tvrdý přístup Šaolinu, spíše než více uvolněné způsoby Yang stylu. Je zřejmé, že rod Chenů měla již jasný styl bojového umění a to už od 16.století kdy pro své umění patřili k velmi respektovaným rodům. Mezi zakladatele patří Chen Pu, ale nejznámější člen rodiny byl Chen Changxing (1771 – 1853). Tento muž byl také první, kdo povolil mít za svého studenta někoho, kdo nebyl přímo člen rodiny. Tento student „nečlen“ se jmenoval Lu-Ch'an a získal příležitost zkoumat dokumenty Wanga společně s Jiang Faem. Tedy Yang se pravděpodobně naučil z Chenovy rodiny tolik, jako on učil je.

Okinawa

Okinawa je jedním z ostrovů v souostroví Ryu Kyu. Jedná se o skupinu ostrovů mezi Čínou a Japonskem. Do 15.století byla rozdělena na tři království – Chuzan, Hokuzan a Nanzan. Tato království podléhala čínské dynastii Ming. Byl to právě král Sho Hashi (1371 – 1439) z Chuzanu, který sjednotil tři království v Ryukyu království. Tento král vyhlásil zákaz nošení zbraní v celém království, aby byl zachován pořádek a mír. Toto nařízení platilo dokonce také pro samuraje. V roce 1611 byla Okinawa připojena k Japonsku. Navzdory nařízení krále Sho Hashiho, samurajové na Okinawě udržovali své umění a techniky a rozhodně je to neodradilo od jejich tréninků. Ačkoli v této době nepoužívali zbraně, tak využívali své paže a ruce jako meče a oštěpy. Tento systém byl pojmenován jako „Te“ nebo „Ti“ a byl vyučován v tajnosti a předáván z otce na syna. Kromě předchozího pojmenování se užívalo také označení „Tang ruka“ nebo „Čínská ruka“. Slovo Tang odkazovalo na čínskou Tang dynastii. Po anexi Satsuma klanu se Okinawa dostala pod Japonskou správu. „Ruka Tang“ nebo „Čínská ruka“ byla v japonštině vyslovována jako Kara te. Původně toto bylo psáno v kanji. V 18. století probíhal velký rozvoj karate na Okinawě a to obzvláště ve vesnicích Shuri, Naha a Tomari. Jejich styly se nazývaly Shuri-te, Naha-te a Tomari-te.

Karate

Mezi nejdůležitější zakladatele v 18. století a otce karate na Okinawě patřil 

Kanga Sakukawa (1733 – 1815)

V roce 1750 studoval společně s mnichem Peichin Takaharou.  Ten mu doporučil po šesti letech studovat také Kusanku nebo Kwang Shang Fu.  Kusanku se učil Ch'uan Fa od mnicha ze Šaolinu a v roce 1756 byl poslán na Okinawu jako ambasador čínské dynastie Qing. Žil v Kanemuře poblíž Nahy.  Sakukawa se učil šest let u Kusanku a po jeho smrti v roce 1762 vytvořil katu s názvem Kusanku na počest svého mistra. Nejznámnějším Sakukawovým studentem byl 

Sokon Matsumura (1809 – 1901)

Tento vytvořil Shorin ryu karate styl, který je kombinací stylu Naha-te a také Tomari-te.  V roce 1816 se Matsumura dostal do služeb královské rodiny Sho, která žila na Okinawě a stal se osobním strážcem a instruktorem krále Sho Ko. Jeho nejdůležitějšími studenty byli Anko Asato, Anko Itosu, Choyu Motobu, Motobu Choki, Kentsu Yabu a Chotoku Kyan. Nejlepší z nich byl ovšem 

Anko Itosu (1831 – 1915)

Mnoho lidí ho vidí jako otce moderního karate společně také s Anko Asatem. Oni dva se stali učitely Gichina Funakoshiho.  Zároveň byl také sekretářem posledního krále Ryu Kyu.  V roce 1901 to byl také první učitel, který začal vyučovat karate na Okinawě. Vytvořil systematickou metodu trénování karate, která je využívána až dodnes.  Vytvořil katu Pinan (v japonštine Heian).  V roce 1921 japonské imperiální loďstvo připlulo ke břehům Okinawy. Na palubě se nacházel korunní princ a pozdější císař Hiro Hito. Kapitán Norikazu Kanna mu doporučil navštívit ukázky karate, které předváděl Gichin Funakoshi, student Anko Itosu.  Později požádal Funakoshiho, aby uvedl karate do Japonska. Jeden z nejlepších studentů Itosu byl 

Gichin Funakoshi (1868 - 1957).

Byl studentem nejen Itosu, ale také Asata.  Karate přivezl do Japonska v roce 1922 a je považován za zakladatele stylu Shotokan.  Shoto bylo jeho pseudonym a znamenalo to „vítr procházející skrz borovice“. A Kan znamená hala. 

Byl to právě Funakoshi, který změnil název karate z „čínské ruky“ na „prázdnou ruku“. Když byl Funakoshi v Japonsku uvádět karate, tak nebyl zrovna nejlepší nápad toto umění uvádět jako například „čínská ruka“. Bylo to z politických důvodů, jelikož vztah mezi Čínou a Japonskem v té době nebyl nejvřelejší.  Původně používali kanji, které znamenalo „tang“ a bylo to vyslovováno jako Kara. Také ale existuje jiné kanji, které se vyslovuje jako kara, ale znamená „prázdný“. A pro toto použití se rozhodl také Funakoshi. Nejprve se Funakoshi setkal s protesty jak na Okinawě, tak v Japonsku, ale nakonec si všichni na nové označení zvykli. Funakoshiho snahou bylo zabránit tomu, aby bylo karate považováno jako původně čínské bojové umění, protože podle něj to bylo z historického hlediska nesprávné.

Hohan Soken (1889- 1982)

Učil se karate od svého strýce Nabe Matsumury a studenta Sokona Matsumury. Od Nabeho se naučil například Hakutsuru nebo „Bílý jeřáb“.  Tento styl patřil do starodávných tajemstvích, stejně tak jako práce s Ki nebo Ch'i nebo dýchaním. Ale nejdůležitejší bylo použití Dim Mak.  Funakoshi se pokoušel naučit tento styl, ale byl odmítnut Matsumurou, protože nebyl člen rodiny.  Byl to nakonec Hohan Soken, který zavedl označení Kyusho Jitsu, aby tak odlišil svou formu bojového umění od ostatních mistrů jako např. od Funakoshiho. 

zdroj: www.kyusho-praha.cz

© 2013 Radek WOŽNIAK | Tvorba stránek a design Petr Peti